Národní divadlo a Kavárna Slavia

Národní divadlo je reprezentativní scénou České republiky. Je jedním ze symbolů národní identity a součástí evropského kulturního prostoru. 
Je nositelem národního kulturního dědictví a zároveň prostorem pro svobodnou uměleckou tvorbu. Je živým uměleckým organismem, který chápe tradici jako úkol ke stále novému řešení a jako úsilí o nejvyšší uměleckou kvalitu. 
Dnešní podobu Národního divadla tvoří čtyři umělecké soubory – Opera, Činohra, Balet a Laterna magika – a pod uměleckou správu divadla patří čtyři scény – Národní divadlo, Státní opera, Stavovské divadlo a Nová scéna. Umělecké soubory Opery, Činohry a Baletu vybírají svůj repertoár nejen z bohatého klasického odkazu, ale vedle domácích autorů se zaměřují i na moderní světovou tvorbu. Repertoár Nové scény tvoří zejména představení Laterny magiky a Činohry, částečně též Opery a Baletu a řada originálních projektů.
Naproti Národnímu divadlu je legendární Kavárna Slavie. Po skončení světové války se Slavia zdála tehdejším návštěvníkům poněkud nepřívětivá, bylo tedy jen logickým vyústěním, že se noví majitelé odhodlali k ambiciózní přestavbě. Po jejím konci vypadala Slavia podobně, jako ji známe dnes: ve stylu art deco, s mramorem a dřevem na stěnách a s množstvím zrcadel, spolu s typickými kulatými stolky. Ze starého, skomírajícího podniku se stal doslova moderní kavárenský zázrak. V minulém století se stala Slavia epicentrem české kultury. Scházeli se zde spisovatelé Karel a Josef Čapek, Arnošt Lustig, teoretici umění Karel Teige a Václav Černý, básníci Vítězslav Nezval a Jaroslav Seifert, malíři Jan Zrzavý a Václav Špála. Při psaní Budování státu tu sedával český novinář Ferdinand Peroutka, který si sem nechával z Hradu vozit potřebnou literaturu (již potom prezidentu Masarykovi zřídkakdy vracíval)..